Přesun na horkou maďarskou půdu probíhal přes noc a tak jsme se sešli už v sobotu v deset na čerňáku, což nebylo nic zvláštního, Otrapa tu bydlí a mě sem přijel autobus z LBC. Než sem se setkal s klukama, tak se mi přihodila menší "historka z natáčení". Při hledání čehosi v batohu mi naneštěstí vypadla krabička s cukrovím co jsem měl na cestu, ovšem zármutek se v mžiku otočil ve smích, neb ve vteřině u mě byl na kolenou zamilovaný pár holdující výběrovým italským vínům (čti krabicák) a poctivě sesbíral cukroví do posledního drobečku.
První fází cesty byl společný přesun metrem do centra. Otrapa s Matýskem, motivování šetřením svých chudých studenstkých kont pro přepravu využili služeb vyhlášeného brněnského autobusového dopravce. Před nástupem vypadalo, že všechno půjde jak má, ale Morava nezklamala. Já též motivovan nejnižší cenou jsem sáhl po možnosti cestovaní na tzv. FIPku a pro spojení s hlavním městem Maďarska jsem využil nočního vlaku vyšší kvality EN 467 Metropol. Ke shledání došlo podle plánu na nádraží Keleti. Kluci oproti předpokladu dorazili ještě dříve a tak už v šest stepovali v hale, kde dlouho nevydrželi a i přes Otrapovo ortodoxní veganství strávili čekání na koženkových křeslech v McDonald's. Jakkoliv se zdáli být otráveni cestou, vytratilo se po zavedení konverzace na vděčné téma - kadění.
První kroky v metropoli směřovali do nejnovější linky M4 (zelená), ač sám ji mám projetou víc než je zdrávo rád sem. Projeli jsme větší část až na Szént Gellért tér, kde jsme chtěli podél řeky pokračovat do centra, ale byla mlha a výhled byl chabý. Znovu jsme sestoupili do podzemky a vydali se na druhou stranu řeky. Od nového mostu jsme si to namíříli po levém břehu před hotel Marriott od něhož jsme zamířili na Deák Ferenc tér, kde jsem osobně nesčetněkrát přestupoval, ale náměstí jsem viděl poprvé. Zde jsme se pokusili rozlousknout otázku kde směnit forinty. Po řadě neúspěchů z Česka v podobě mizerných kurzů jsme i v první navštívené směnárně dostali šílenou nabídku a lehce jsme začali propadat zoufalství, že to bude i v Maďarsku stejné. Naštěstí Maďarsko dostálo názvu, a potom, co jsme přešli silnici, byl kurz diametrálně odlišný. Najednou jsme v ruce měli pětadvacet táců, rozumíš?! S ruličkou peněz jsme šli k parlamentu udělat povinné fotky a pak dále pokračovali proti proudu Dunaje. U Margit híd jsme nasedli na tramvaj a linkou 4 jeli na Oktogon. Na tomto náměstí jsme po menších eskapádách s pepsi a selfie stickem přestoupili na historickou linku M1 a jeli na Náměstí Hrdinů (Hösök tér), na kterém se nachází pamatník se spoustou více či méně významných postav maďarské historie, nechyběl tu samozřejmě ani Ikarus. Po nafocení nejhezčích Otrapových fotek, určených pro jeho čerstvě spuštěný profil na líbku, ano, matky zavřete své dcery, a dcery zavřete své matky, Otrapa je ve hře!!! Nikoli zvídavost ale hlad nás zavedl zpátky do centra za žrádlem. Vybrali jsme si čínskou restauraci TAO na Kálvin tér, se kterou měl pozitivní zkušenost Matýsek a podnik nezklamal ani Otrapu, který trpí veganstvím. Po jídle jsme se byli ubytovat a šli konečně spát. Po tříhodinovém spánku jsme měli hlad a tak jsme se svižně oblékli a vyrazili metrem na Arany János utca a odtud pěšky na Szént István tér, kde jsou situovány vánoční trhy, na nichž zastavil i food truck Zing Burgeru. Tato burgerová speciálka opravdu umí, Original burger s chedarem a slaninou byl dobrý, ale mnohem více nás nadchl sezónní Rudolf (HeSS) s grilovanou cibulkou, slaninou a nějakým dobrým sýrem. Hranolky takovej střed. Oba podniky vřele doporučujeme, protože za málo peněz opravdu hóódně muziky. Vzhledem k tomu, že jsme vše stihli překvapivě rychle, jsme přemýšleli kam dál. Vzhledem k tomu, že tma rozehnala mlhu a my nesnášíme předkapely, jsme se rozhodli navštívit Gellért hégy. Jeli jsme tramvají, kde jsme narazili na něco co známe z pražských přednádraží, ale tohle bylo vylepšené o zlý maďarský jazyk. Svým chováním a praděpodobně nevybíravým slovníkem, zaslechli jsme slovo kurva, odpudil lidi z prostředního článku tramvaje, až na nás. To mělo za následek jediné, začal se projevovat jako čert. On na nás čertem, my na něj chlebem. Zastyděl se a vystoupil. Na Móricz Zsigmond körtér jsme přestoupili na midibusovou#### linku jedoucí do sedla. Odtud jsme pěšky došli až k Citadele a naskytl se nám výhled na noční město
Řekl bych, že jsme si užili kopec srandy. Hodiny se nakupily a byl nejvyšší čas vyjet na koncert. Autobusák si dal na čas a tak jsme začli obávat zda-li ty Backtrack stihnem. Díky skvěle organizované MHD jsme to stihli až tak, že jsme slyšeli i jednu předkapelu. Tento čas jsme využili k prohlídce klubu, ve kterém dříve sídlil kampus a dnes je z něj kulturní centrum s několika stagemi. Před devátou na hlavní stage nastoupili Backtrack. Jejich setu není co vytknout, sypali tam jednu pecku za druhou a jediné co mě mrzelo byla celkem chladná reakce publika podobná předkapelám.
Před desátou se na stagy objevili Bane. Po větě 'This mick is your mick and this stage is your stage,' se s prvním akordem Final Backwards Glance nad hlavami objevili konfenty a rozjel se parádní mosh a stagedive jak z pohádky. Přesvěčte se sami:
Původně se mi do kotle nechtělo, ale víte, to nešlo. Bane zahráli rovnoměrný průřez kompletní tvorbou namátkou Superhero, Swan Song, Count Me Out, Ante Up, My Therapy, Some Came Running a přídavek v podobě Calling Hours. Rozhodně jeden z nejlepších koncertů, který si budu pamatovat celý život. Jestli mě něco trochu mrzí, tak je to málo merche a absence jakýkoliv vinylů od Bane (osobně jsem doufal v nějakou limitovku k tomu koncertu). Po skončení koncertu jsme se přesunuli na hotel a šli spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat